Koučování očima „hráče“

7. 5. 2019|  Rady a tipy pro uchazeče

Obrázek k článku

Jak moje koučování začalo…

O tom, že existuje něco jako koučování, jsem se dozvěděla teprve nedávno díky mé Team Leaderce Blance. Ta totiž od Talenticy získala skvělou příležitost absolvovat profesionální kurz, v rámci kterého se během intenzivního školení stane profesionálním koučem s mezinárodní certifikací. V návaznosti na tento kurz jsem od ní obdržela nabídku stát se jejím „hráčem“, a protože nové výzvy vítám s radostí, bez váhání jsem souhlasila.

Hlavně se nebát otevřeně mluvit

Hlavním, dle mého názoru velmi důležitým, krokem je utvořit si ke kouči přátelský a otevřený vztah. To znamená, že se před ním hráč nebojí otevřeně mluvit o svých pocitech, emocích a myšlenkách. Já Blance na 100 % důvěřuji a naši hodinovou hru odlišuji od pracovní sféry, díky čemuž jsem schopna se jí svěřit se vším, co mám v daném okamžiku na srdci. Vím totiž, že kouč bez mého svolení nikdy nikomu neřekne, co mezi námi na hodině proběhlo.

Výzvy překonáváte kvůli sobě, ne kvůli kouči

Naši „hru“ hrajeme pravidelně jednou za 14 dní, kdy se během zhruba hodinového dialogu věnujeme tématu, které jsem si já sama zvolila za cíl svého koučování. Již mám za sebou několik týdnů koučování. Svému kouči jsem se na úvodní hodině svěřila s problémem, který mne doprovází téměř celý život, a se kterým jsem si občas nevěděla rady. Společnými silami se následně na našich hodinách snažíme najít to nejlepší řešení, které mne dovede k vytouženému cíli, ačkoliv cesta k němu se někdy může zdát složitá. A protože kouč umí vidět do hloubky a velmi nenápadně si všímá každého detailu, uvědomila jsem si například to, že problém může být mému oku na první pohled skrytý a je třeba se důkladněji zamyslet nad tím, co je třeba udělat pro to, abych jej jednou pro vždy vyřešila a hru úspěšně vyhrála.

Toho kouč dosáhne přesně mířenými otázkami, které trefně směřuje tak, aby se hráč důkladněji zamyslel nad svým přístupem k celé problematice. A opravdu mohu potvrdit, že jsem od první lekce ušla velký kus cesty, co se způsobu myšlení týče. Zjistila jsem například, že jádro mého problému se dost možná ukrývá docela jinde, než kde jsem si původně myslela. Já se pak následně během našich hodin snažím nalézt tu nejlepší možnou cestu, jak tento problém efektivně vyřešit. Nic ale není jen tak, a proto si s koučem každou hodinu nastavuji určité dosažitelné výzvy či dílčí cíle, které se snažím splnit a díky kterým bude má cesta k cíli snadnější a zábavnější. A zde je klíčová motivace – je totiž velmi důležité výzvy překonávat především kvůli sobě, ne kvůli kouči. Pokud si tohle hráč uvědomí, pak má z poloviny vyhráno.

Za sebe mohu koučování vřele doporučit. Kouč je pro mne průvodce, který mi nenápadně ukazuje tu správnou cestu, kterou se ve své hře vydat. A já svou hru mám v plánu konečně vyhrát.

Zajímá Vás koučování a chcete vědět, co všechno tento pojem obnáší, a jak si vybrat toho správného kouče? Čtěte první část blogu Jak si stanovit cíle a dosáhnout jich?.

K ukládání nastavení a správnému fungování využíváme soubory cookies. Používáním webu s jejich používáním souhlasíte. Více informací

Souhlasím