Od cvičení k technice a zpět aneb Jak změnit obor a skloubit rodinu s podnikáním?

19. 4. 2018|  Ze světa HR, Ze světa techniky

Obrázek k článku

„Našla jsem balanc mezi rodinným a pracovním životem,“ říká pohybová terapeutka a vyznavačka celostní medicíny Lucie Ternová. Spolu s kamarádem rozjela technickou firmu a stala se respektovanou partnerkou v oboru, kterému dominují muži. Jaký byl její přechod k technice a návrat ke kořenům – cvičení a zdravému životnímu stylu? Jak skloubila rodinu a podnikání? A co by doporučila těm, kteří se rozhodnou změnit svůj obor a ženám, které vstupují do techniky a vlastního businessu? O tom je náš dnešní rozhovor, který proběhl v krásných prostorách centra celostní péče Libela.

Lucie Ternová (vpravo) s kolegyní v centru Libela

Lucie Ternová (vpravo) s kolegyní v centru Libela

Dlouhou dobu jste pracovala v technicky zaměřených společnostech na nejvyšších pozicích. Co konkrétně Vaše pozice obnášely?

Vedla jsem 5 let malou výrobní společnost, kterou jsme s kamarádem založili. Hlavním produktem byla a stále jsou přípojná místa do stolů (zásuvkové systémy, kabely, konektory, malé řídící systémy). Když jsem začínala, byl ve výrobě jediný technik a já jsem pokrývala veškeré činnosti od administrativy až po tvorbu obchodní sítě, nákup a prodej. Za pět let, když jsem firmu opouštěla, bylo ve výrobě 6-8 výrobních dělníků s různou specializací, vývojový inženýr a obchodník, který převzal český a slovenský trh. Já tak měla možnost se soustředit zejména na získávání nových obchodních partnerů v zahraničí.

Co Vás motivovalo k „odchodu“ z technické oblasti? Kdy jste se rozhodla kompletně změnit obor a věnovat se cvičení a zdravému životnímu stylu na plný úvazek?

Pro mě to byl spíše takový návrat ke kořenům, respektive k oboru, který jsem původně vystudovala – Fakulta sportovních studií v Brně. Neustálý růst firmy si vyžadoval mé zapojení více než na plný úvazek, což jsem si v danou chvíli, kdy jsme plánovali rodinu, nemohla dovolit. Vždy jsem věděla, že se jednoho dne k původní profesi vrátím a s těhotenstvím pak přišla i pravá chvíle.

Jak dlouho jste přemýšlela o změně oboru? Čeho jste se nejvíce obávala?

Práce v technickém oboru pro mě byla od začátku velkou výzvou. Nemám technické vzdělání a jako žena jsem si musela svou pozici těžce vydobývat. Musela jsem jak před dodavateli, tak hlavně před odběrateli, kterými byli z 99 % muži, neustále prokazovat, že mám vědomosti a praktické zkušenosti. I přesto mě technika hrozně bavila a našla jsem se v ní.

Průnik do světa fitness a rehabilitace byl oproti tomu jako procházka růžovým sadem. Centrum celostní péče Libela a cvičení pro maminky Mamasport jsem založila brzy po sobě v letech 2016 a 2017. Výzvou pro mě byl určitě přechod z čistě mužského prostředí do oblasti, ve které komunikuji převážně se ženami.

Zároveň jsem přecházela od komunikace B2B k B2C, kdy klienty získávám přes reklamy na Google a Facebooku nebo se lidé sami ozývají, protože mají zájem se dozvědět více o celostní medicíně.

Cvičení pro maminky Mamasport

Cvičení pro maminky Mamasport

V čem vidíte největší úskalí změny oboru? Co pro Vás bylo nejtěžší?

V mém případě byla změna oboru, respektive návrat k tomu, co jsem studovala, snadná. Spíše původní přechod od netechnické profese k technice byl hodně náročný. Jak jsem již zmínila, musela jsem se tehdy hodně učit, abych byla v technických znalostech napřed před svými klienty, kteří mě zpočátku jako ženu podceňovali. Po 5 letech jsem se dostala do fáze, kdy mi partneři sami volali, aby se poradili o vhodném technickém řešení J. To bylo pro mne velké zadostiučinění.

Jaké byly začátky Vašeho podnikání? S jakými cíli jste s podnikáním začala? A litovala jste někdy, že jste se do toho pustila?  

Když jsem začínala podnikat v technickém oboru, neměla jsem ještě s business developmentem žádné zkušenosti a začínala jsem od nuly. Udělala jsem si nejprve databázi potenciálních klientů, které jsem začala postupně obvolávat. Ale jak už jsem zmiňovala, tím, že jsem byla žena, tak bylo těžké získat si jejich důvěru. Až postupem času (zhruba za dva roky) se na mě začali klienti sami obracet. V tu dobu jsme se také začali rozšiřovat na zahraniční trhy a já tak měla na starosti prakticky celou Evropu (dnes dodává firma do 16 evropských zemí).

Zakládání a rozjezd Libely už byly výrazně snadnější, protože jsem věděla, jak na to. Mým cílem bylo poskytovat lidem komplexní péči jak po fyzické, tak psychické stránce. Každý z našich klientu se nejdříve setká s kolegyní lékařkou, která provede vstupní psychosomatickou konzultaci a zjišťuje, zda jsou obtíže jen fyzického charakteru nebo zda je nutná i psychoterapie či třeba výživová intervence týkající se změn jídelníčku a podobně. K Libele mám ještě vedlejší značku Mamasport, v rámci které organizujeme cvičení s kočárky, těhotenskou jógu a jógu s dětmi a musím říct, že se těšíme velkému úspěchu u maminek.

Nelituji založení ani jedné z mých firem. Samozřejmě, že jsem zažila momenty, kdy nebylo jisté, jestli se na trhu udržíme, ale každý takový moment mě naopak posílil a nyní vím, že každý problém má své řešení.

V čem spatřujete největší výhody vlastního podnikání?

Za největší výhodu osobně považuji možnost svobodně se rozhodovat o směřování podnikání nebo jednotlivých projektů. Další výhodou je, že mohu flexibilně pracovat a rozvíjet své projekty i na mateřské.

A napadají Vás naopak nějaké nevýhody?

Nejvíce stresující pro mě byla zodpovědnost za zaměstnance, kterým bylo třeba zajistit dostatek práce. Na druhou stranu ve chvílích, kdy bylo zakázek moc a musely se stihnout, bylo těžké udržovat tým v pohodě a loajální. V současné době je to snazší, protože v Libele jsme všechny na mateřské a množství práce si korigujeme samy.

Jak vypadá Váš současný běžný pracovní den?

Nyní mám ročního syna a jsem schopna na mateřské pracovat 3-4 odpoledne v týdnu. Našla jsem balanc mezi rodinným a pracovním životem. Mám ovšem štěstí, že mám manžela, který mé podnikání podporuje a s péčí o syna mi velmi pomáhá.

Nechybí Vám práce v technice? Uvažovala jste někdy, že byste se vrátila zpět do oboru?

Práce v technice mi chybí částečně, dala mi ohromné množství zkušeností, ze kterých budu čerpat celý život a nevylučuji, že se do ní např. formou konzultací v budoucnu nevrátím. Technika je mi blízká. Byla jsem k ní vedená v podstatě od malička, kdy mě táta s dědou motivovali k tomu, abych si sama poradila s lehčími technickými věcmi (výměna žárovky, šroubování, přibíjení apod.). Zároveň mi trochu chybí i mužské prostředí.

Máte nějaké rady pro ty, kteří se nacházejí v podobné situaci?

Napadá mě především rada pro ženy, které se snaží uspět v technickém oboru. Doporučila bych jim, aby se intenzivně vzdělávaly a pilně a vytrvale na sobě pracovaly. Jedině tak si získají respekt a mohou se prosadit ve světě, kde dominují muži.

Máte tedy pocit, že v technice přetrvává stereotyp, že se jedná o oblast, které ženy nerozumí?

V oboru, kde jsem působila, tomu tak bohužel bylo. Pro ženy to může být o to větší výzva – přesvědčit muže o svých znalostech a dokázat jim, že jsou stejně schopné jako oni.

Zaujal Vás dnešní rozhovor? Máte podobnou zkušenost se změnou oboru nebo o přechodu do jiného odvětví teprve uvažujete? Napište nám svoje postřehy do komentářů.


Přečtěte si i naše další rozhovory s IT manažerem a manažerem ve výrobní firmě, kterým se podařilo obnovit týmy a zvýšit jejich efektivitu.

 

 

 

 

 

K ukládání nastavení a správnému fungování využíváme soubory cookies. Používáním webu s jejich používáním souhlasíte. Více informací

Rozumím